Změny v insolvencích v souvislosti s koronavirem, upřesnění k odvodům zdravotního pojištění 

Vláda v úterý schválila návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (tzv. Lex Covid-19). Zákon je součástí legislativních opatření ke zmírnění dopadu mimořádných opatření přijatých k omezení šíření koronaviru vládou v době nouzového stavu, Ministerstvem zdravotnictví a krajskými hygienickými stanicemi. Součástí navrhovaného zákona je i novela insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb. ve znění novel, dále jen „IZ“).

Návrh připravený Ministerstvem spravedlnosti nesignalizuje záměr upravit podzákonné předpisy, například pokud jde o úpravu pravidel pro stanovení mezery krytí ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 190/2017 Sb.

Navrhované změny by měly být dočasné a řešit situace vyvolané právě opatřeními přijatými v souvislosti s koronavirovou epidemií. Jaké jsou tedy nejdůležitější změny?

1.  Suspenze povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh (§ 12)

Návrh reaguje na obavy z prudkého nárůstu dlužnických insolvenčních návrhů podávaných podle stávající úpravy § 98 odst. 1 IZ. Podle první věty tohoto ustanovení platí, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Pokud tak neučiní, vystavuje se riziku náhrady škody, kterou porušením povinnosti způsobí. V případě právnické osoby stíhá tato povinnost členy jejího statutárního orgánu.

Uvedené ustanovení se podle návrhu nepoužije v době ode dne nabytí účinnosti zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 31.12.2020. To neplatí, pokud úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky.

2.  Suspenze práva věřitele podat insolvenční návrh (§ 13)

Navrhovaný zákon suspenduje právo věřitele podat insolvenční návrh proti svému dlužníku. K věřitelskému insolvenčnímu návrhu podanému v době ode dne nabytí účinnosti zákona do 31.8.2020, se nepřihlíží. Takovým insolvenčním návrhem nebude zahájeno insolvenční řízení, věřitel o tom bude vyrozuměn usnesením insolvenčního soudu.

Na rozdíl od suspenze povinnosti dlužníka (§ 12) se to vztahuje na jakékoli věřitelské návrhy, bez ohledu na to, zda úpadek dlužníka nastal ještě před přijetím mimořádného opatření nebo byl způsoben okolnostmi s mimořádným opatřením nesouvisejícími. Po přijetí zákona tak bude až do konce srpna 2020 možné insolvenční řízení zahájit pouze dobrovolným insolvenčním návrhem dlužníka.

Podle ministerstva je důvodem navrhovaného opatření nezatěžovat po časově omezené období podnikatele nutností vynakládat zdroje k obraně proti věřitelskému insolvenčnímu návrhu. Uplatňování nároků mimoinsolvenční cestou omezeno není. Jakkoli lze tyto důvody chápat, může zde být obava ze zneužití situace ze strany některých dlužníků, jejichž úpadek nastal již dříve, bez ohledu na mimořádná opatření. 

V každém případě je třeba toto opatření kvitovat jako ochranu jinak zdravých společností, které se dostaly do přechodné platební neschopnosti následkem přijatých mimořádných opatření při epidemii koronaviru.

3.  Dlužníci v oddlužení (§ 14 a 15)

Návrh přináší některé úlevy dlužníkům v oddlužení plněním splátkového kalendáře, u kterých bylo oddlužení povoleno před 1.6.2019 (tzv. stará oddlužení).

V případě rozhodování insolvenčního soudu o změně schváleného oddlužení při podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek (§ 407 odst. 3 IZ) v době do uplynutí 12 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii se nepoužije § 398 odst. 4 IZ. Nebude tak zejména platit podmínka, aby novou výší splátek bylo dosaženo nejméně 50% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud by zřejmě neměl přihlížet ani k dalším podmínkám stanoveným v § 398 odst. 4 IZ, jako jsou třeba opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků.

Rozhodování o změně splátkového kalendáře tak bude do značné míry automatické, byť soud musí i zde zkoumat, zda nastalé okolnosti (zpravidla snížení příjmů dlužníka nebo jeho domácnosti) změnu splátkového kalendáře odůvodňují. Dlužníkovým návrhem není insolvenční soud vázán. Možnost odvolání věřitelů proti rozhodnutí má být vyloučena, důvodem je podle ministerstva rychlé dosažení právní jistoty dlužníků.

Zákon nevylučuje novou změnu splátkového kalendáře v případě, že později dojde ke zlepšení situace dlužníka.

V případě starých oddlužení dále insolvenční soud nezruší schválené oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ (tj. pokud se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit), pokud by nesplnění podstatné části splátkového kalendáře bylo převážně způsobeno v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii.

Neplatí zde žádné časové omezení. Pokud u dlužníka dojde k propadu příjmů následkem okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, který by se následně projevil v porušení očekávání splnění alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, nebude možné z tohoto důvodu ani v budoucnu schválené oddlužení zrušit.

Navrhovaný zákon dále umožní insolvenčnímu soudu přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, i tehdy, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (resp. než 50 % pohledávek v případě, že soud rozhodoval podle § 398 odst. 4 IZ nebo podle § 407 odst. 3 IZ). To platí za předpokladu, že dlužník prokáže, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil.

Návrh zavádí vyvratitelnou domněnku, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení. Souvislost s přijatými mimořádnými opatřeními tedy může být velmi volná.

4.  Přerušení plnění reorganizačního plánu

Navrhovaný zákon umožní dlužníku, u kterého byl schválen reorganizační plán před 12.3.2020, navrhnout insolvenčnímu soudu na přechodnou dobu do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 31.12.2020, dočasné přerušení plnění reorganizačního plánu. 

Po dobu přerušení plnění reorganizačního plánu nebude dlužník povinen hradit závazky vyplývající ze schváleného reorganizačního plánu, aniž by se vystavoval riziku přeměny reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. d IZ.

5.  Mimořádné moratorium (§ 23)

Zákon umožní podnikatelům, kteří nebyli v úpadku před 12.3.2020 podat u insolvenčního soudu návrh na mimořádné moratorium, a to před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení na základě návrhu jiné osoby. Možnost podat návrh na mimořádné moratorium je časově omezena do 31.8.2020.Návrh na mimořádné moratorium se bude podávat na zvláštním formuláři uveřejněném ministerstvem.

Skutečnost, že mimořádné moratorium je navrhováno v důsledku mimořádných opatření při epidemii, dokládá dlužník čestným prohlášením.

Úprava mimořádného moratoria nepočítá s nutností předběžného souhlasu nadpoloviční většiny dlužníkových věřitelů, počítané podle výše pohledávek, stejně jako nejsou vyžadovány další přílohy nutné v případě běžného moratoria. Insolvenční soud bude zkoumat splnění formálních podmínek, při jejich splnění by měl přistoupit k automatickému vyhlášení mimořádného moratoria na dobu uvedenou v návrhu, nejdéle na 3 měsíce.

Souhlas nadpoloviční většiny věřitelů bude nutný v případě žádosti dlužníka o prodloužení mimořádného moratoria, o které je možné požádat na dobu dalších nejvýše 3 měsíců.

S vyhlášením mimořádného moratoria nejsou spojeny účinky zahájení insolvenčního řízení. Návrh vypočítává konkrétní účinky vyhlášení mimořádného moratoria. Platí § 109 odst. 1 písm. b) a c) IZ, tj. nelze zejména zřídit nebo uplatnit právo na uspokojení ze zajištění nebo provést výkon rozhodnutí nebo exekuci. Uplatnění nároků vůči dlužníkovi žalobou vyloučeno není, tato řízení nejsou mimořádným moratoriem dotčena. Stejně tak není vyloučeno započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele. Dlužník je omezen v nakládání s majetkovou podstatou v rozsahu podle § 111 IZ.

Mimořádné moratorium umožní dlužníkovi hradit závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku vzniklé po vyhlášení mimořádného moratoria přednostně před dříve splatnými závazky. Dlužník se tedy může soustředit na to, co je k zachování provozu podniku v této obtížné době nezbytné. Oproti úpravě § 122 odst. 2 IZ je ještě širší zákaz ukončení smluv na dodávku energií a surovin, jakož i dalších smluv na dodávku zboží a služeb, které ke dni vyhlášení mimořádného moratoria trvaly alespoň 3 měsíce.

S ohledem na suspendaci věřitelských insolvenčních návrhů do 31.8.2020 (tj. na stejnou dobu, po kterou lze podat návrh na mimořádné moratorium) lze vidět jako hlavní cíl mimořádného moratoria zejména obranu před realizací zajištění ze strany věřitelů či provedení exekuce na majetek dlužníka v situaci dočasného výpadku likvidity dlužníka.

Jakkoli máme zato, že z makroekonomického pohledu bylo nutné do insolvencí zasáhnout, je otázkou, do jaké míry bude docházet k problémům, jak při výkladu, tak při realizaci a případných zneužitích.

 

S ohledem na množící se dotazy k úlevám v oblasti zdravotního pojištění posíláme bližší informace:

OSVČ, které odvádí měsíčně zálohy na pojistné na zdravotní pojištění v minimální výši, tzn. 2.352,- Kč, nemusí platit měsíční zálohy na zdravotní pojištění za měsíce březen – srpen 2020 (resp. duben – září 2020, pokud již záloha na březen byla zaplacena). 

 Těm OSVČ, které platí měsíční zálohy na pojistné na zdravotní pojištění vyšší než minimální, jsou v měsících březen až srpen 2020 prominuty zálohy ve výši minimálního vyměřovacího základu, ale budou muset zaplatit rozdíl mezi výší své vypočtené zálohy na pojistné a výší minimálního pojistného. V uvedených měsících však nemusí nic odvádět na účet pojišťovny. Částku, kterou by za březen až srpen 2020 zaplatily nad výši minimálních záloh, mohou doplatit až po podání přehledu o příjmech a výdajích za rok 2020. 

Záloha na pojistné, kterou by OSVČ zaplatila za období od března 2020 do srpna 2020, se považuje za zaplacenou do výše minimálních záloh.

Lhůta pro podání přehledu o příjmech a výdajích za rok 2019 byla prodloužena do 3.8.2020.

 

Samozřejmě jsme vám kdykoli i nadále k dispozici na office@urbasek.partners. S námi to zvládnete!

 

 

1.4.2020